Co mě naučila Ghana

13. prosince 2014

Jak jsem slíbila, mám pro vás článek o tom, co mi dal a vzal pětiměsíční studijní pobyt v Ghaně.

Včera sem si konečně dala do kupy všechny důvody, proč jsem tu vlastně šťastnější než kdekoliv jinde a ujistila jsem sama sebe, že to není jen kvůli tomu, "že tu v podstatě nic nemusím dělat" jak si myslí mnozí, včetně mého přítele. Tady jsou některé důvody a taky některé věci, které jsem se tu naučila a změny, kterými jsem si prošla.

Pláž Elmina

Přestala jsem se porovnávat s ostatními  

Co jsem přijela dělám prostě věci proto, že sama chci a momentálně víc než kdy jindy chápu, že štěstí nemusí souviset s úspěchem. Důvodem k tomu je nejspíš rozdílnost mezi námi, co tu společně studujeme. Kluk z Ameriky, který byl v armádě, je doma považován za superhrdinu a všichni jsou na něj hrdí (a tak se nám tu prezentuje), zatímco my ostatní si myslíme svoje. Úspěch je hrozně relativní a lidé, kteří si vedou dobře v některých kulturách, jsou naopak za blbečky pro jiné kultury. Podobně je to třeba i se vzhledem. Co v některých kulturách může být považováno za příklad sebedisciplíny (cvičení, zdravý životní styl), je pro jiné naprosto zbytečné a nepochopitelné šílenství (tady hubená holka rozhodně není ideálem krásy). Pokud se chcete podívat do království nekompetitivnosti, přijeďte sem.

Přestala jsem se cítit jako totální looser

Mno i když ne úplně, začala jsem o sobě méně pochybovat. Není tu zkrátka proč. Pokud se neporovnáváte s ostatními, není důvod mít sám o sobě špatné mínění.

Přestala jsem být tolik kritická k ostatním 

Tohle přichází až teď ke konci. Uvědomuji si, že přes rozdíly mezi lidmi, je zkrátka nutné každého brát takového, jaký je, i když vám třeba přijde, že je úplně mimo realitu (to se tady stává hodně často). Tady se vám spíš stane, že z radosti že se váš řidič ani neztratil ani nenaboural, zaplatíte víc, než bylo dohodnuto :)) Nekritičtí lidé jsou ti nejlepší, co znám. Nemusíte se před nimi bát přiznat i věci, na které nejste hrdí, můžete se chovat jako blázen a stejně vás nebudou soudit. Nenutí lidi přetvařovat se a mohou tak lépe poznávat, jací doopravdy jsou a co si myslí. Já jsem vždycky byla spíš opak a teď to chci změnit. Mám příležitost, od ledna začínám v podstatě nový život v nové zemi...

Jsem o něco méně sobečtější 

Myslím, že když se člověk přestane zabývat výhradně sám sebou a svou cestou za úspěchem, začne si víc všímat ostatních lidí a začne jinak uvažovat o čase a penězích, které ho ti ostatní stojí. Zatímco kamarádka chodila dobrovolničit čistě jenom pro papír, nabrala si nejmenší možný počet hodin a vztekala se pokaždé, když na ni padla špetka zodpovědnosti, já nakonec chodím do práce i teď těsně před odjezdem, i když už jsem dostala potvrzení a další odpracované hodiny se mi nikam nezapisují. Prostě mě to baví a myslím, že moje přítomnost snad má pro děti nějaký smysl (ale samozřejmě se nepovažuju za žádnou spásu lidstva a rozhodně jsem sem nejela zachraňovat Afriku!, dělám jen to, co běžně provozuji i doma). Nakoupila jsem nějaké materiály pro děti a kupu dárků pro rodinu a nemám z toho pocit zbytečně utracených peněz nebo ztraceného času, i kdybych ten čas měla krájet třeba z přípravy do školy. Menší sobeckost souvisí třeba i tím, že si o něco víc dokážu představit mít děti a věnovat jim veškerý čas a nemyslet na úspěch a kariéru, což pro mě před několika měsíci, bylo v podstatě nemyslitelné.

Uvědomila jsem si, že dokážu žít bez většího luxusu 

Občas (cca 3 dny v týdnu :D) tu nejde proud nebo neteče voda. Svítíme si tedy baterkami a myjeme se kýblu. O teplé vodě nemluvím, protože ta tady prostě neteče nikdy. Pereme v ruce. Nejezdíme taxíky, ale stejně jako ghaňani jezdíme namačkaní v tro-trech (vyřazených evropských dodávkách předělaných na mikrobusy) a na motorkách. Jíme už několik měsíců pořád dokola cca 5 druhů jídel (ok, sem tam vyrazíme za pizzou). Potíme se. Potýkáme se s tropickými chorobami, střevními potížemi a vyrážkami na různých částech těla. A žijeme a je nám dobře i tak.

Pochopila jsem, že čas může plynout jinou rychlostí 

Aneb co můžeš udělat dnes odlož na zítra a máš den volno. Samozřejmě to nelze brát doslova. Věci tu kvůli věčným zpožděním všeho trvají dlouho a některé problémy jsou prostě skoro neřešitelné, ale všem je to u zadku. Do běžných situací prostě vstupujete s očekáváním, že nic nepůjde hladce, takže nejste překvapení. Sami nejste neustále pod tlakem a ve stresu a pokud zvládnete být normálně produktivní, všichni jsou šokovaní, kolik práce může udělat jeden člověk. Je to vážně příjemná změna. Lidi tu nechápou kam tak spěcháme, proč dobíháme autobusy a chodíme tak rychle. 

Začala mě bavit nepředvídatelnost situací 

Uvědomila jsem si, jak je Evropa nudná. Jdete ráno do školy/práce a nic se nestane. Jste ve škole/práci a nic se nestane. Ráno můžete přesně říct, jak bude váš den vypadat. Maximálně někdo jednou za den řekne něco vtipného. Hahaha. Tady naopak nikdy nevíte, co se stane, s kým se setkáte a co zažijete.

Uvědomila jsem si, jaké to je být etnickou menšinou 

Člověk to nikdy nepochopí úplně, když to sám nezažije. V Ghaně bude běloch vždycky "obruni", nehledě na to, jak dlouho v zemi žije. Vždycky bude přitahovat pozornost, kamkoliv se hne. Tady mi došlo, jak je to nepříjemné, protože sami se tak necítíte - cítíte se být normální, protože se chováte, oblékáte a mluvíte jako všichni ostatní, nebo alespoň jako cizinci z jiných částí Afriky či afroameričani. Jako běloch budete ale navždy a v každé situaci vnímán jako cizinec.

Přestalo mě zajímat, co si o mě lidi myslí

Kulturní rozdíly nám přivodily pár perných chvilek, ale taky si připadám odolnější a apatičtější vůči reakcím lidí kolem. Občas se stane, že ráno jdete na trh a vzbudíte veřejný rozruch a posměch za to, že jsou vaše kraťasy moc krátké, že si to štrádujete v gumový pantoflích nebo že jste způsobili nějaké jiné faux-pas. Ze začátku mi bylo hodně nepříjemně, ale když se mi něco takového stane teď, ani to se mnou nehne.

Jsem o něco méně zodpovědnější a chodím pozdě

Tohle je jedna z těch negativních stránek, kterou asi bude potřeba opět vrátit do normálu, až se vrátím zpátky :) Nějak je mi všechno mnohem víc u zadku :)