Proč darovat a jak darovat správně

Kultura dárcovství v Česku zaostává, přestože většina z nás má v peněžence každý měsíc nějakou tu přebytečnou korunu, kterou můžeme věnovat na dobrou věc. Podporou neziskových projektů jak v ČR, tak třeba i v zahraničí, přitom máme možnost pomáhat, i když zrovna sami nemáme čas nebo potřebné dovednosti. Ovlivňujeme tak podobu naší občanské společnosti a témata, za která kope...

Fotka z aktivit organizace Maendeleo v oblasti Utengule/Usangu v Tanzánii
www.maendeleo.cz

V roce 2016 Češi darovali odhadem až 8 miliard korun (6 mld dle daňových přiznání) a přestože objem darů jednotlivců i soukromých firem každoročně roste, stejně jsme tomto ohledu pořád až na 121. místě na světě. Na podobné úrovni je třeba Tunisko nebo Gruzie, daleko před námi jsou z evropských zemí např. i Slovinsko nebo Kypr (podle World Giving Indexu).

Jsem zastáncem názoru, že každá země má své rozvojové problémy a pokud chceme být aktivně zapojeni do jejich řešení, je nejlepší působit tam, kde to známe. To ale neznamená, že nemůžeme zasahovat do dění nebo pomáhat i jinde než v ČR, vždy je ale lepší získat nejdřív zkušenosti v oboru třeba právě v okolí svého domova (např. nejezdit učit angličtinu nebo ekologické zemědělství na druhý konec světa, pokud jsme nikdy neučili ani se nevěnovali zemědělství - ano, i takové případy se najdou :)). V případě pomoci v rozvojových zemích je i u malých projektů třeba na místě nějakou dobu žít, poznat místní prostředí a načíst si co nejvíce informací třeba o možných nechtěných důsledcích svojí činnosti. Pokud na to nemáme čas nebo zkušenosti, spoustu z toho za nás mohou udělat právě neziskovky, stačí jen si vybrat tu svoji srdcovou.   

Základem pro správné darování je tedy vybrat si dobrou organizaci a projekt. Ne každá charitativní aktivita totiž přispívá k lepší společnosti a najdou se i takové, jejichž činnost je vyloženě kontraproduktivní. Ať už v ČR nebo v rozvojových zemích, hlavním principem je nepomáhat jenom srdcem, ale především hlavou a rozumem. Jen tak je totiž možné věci pozitivně ovlivnit a nepřinést jen dočasnou úlevu, která může mít v dlouhodobém kontextu negativní dopady např. na ekonomiku (viz vývoz obnošeného oblečení nebo kol do Afriky) nebo na životní prostředí. Spíš než darování věcí nebo jejich převážení přes půl světa, je vždycky lepší pomoci lidem k tomu, aby se rozvíjeli svépomocí.  

Aby mohly organizace svoje projekty efektivně plánovat, je pro ně důležité mít stabilní příjem. Proto je lepší darovat menší částku dlouhodobě, než více peněž jednorázově. Zároveň je taky jasné, že část peněz spolkne administrativa nebo náklady na zaměstnance, nemá proto smysl hledět třeba jenom na to, kolik materiálu se za náš příspěvek nakoupilo a kolika lidem se předal. Kvalitní zaměstnanci i efektivní vybavení něco stojí a i práce v neziskovce je práce za mzdu. To ale neznamená, že není důležité sledovat hospodaření organizací, např. na základě jejich výročních zpráv. Kromě toho, že si můžeme darované peníze odečíst z daní, většina organizací nabízí také různé výhody pro své podporovatele (ať už pravidelná setkání nebo třeba detailnější informace o realizovaných projektech).

Samostatným tématem (kterému se tady možná budu někdy věnovat podrobněji) je nezávislost neziskových organizací. Aktivní občanská společnosti je znakem rozvinutých a demokratických zemí a o jejím přínosu není pochyb. Nemusí přitom jít vždy přímo o charitativní činnost nebo sociální a environmentální projekty. Svůj význam mají i neziskovky advokační nebo třeba ty, které zpracovávají různé analýzy, které informují společnost i tvůrce veřejných politik. Jejich podporou dáváme najevo své názory, ukazujeme, jaká témata považujeme za důležitá a kromě hlasu ve volbách tak opět volíme, v jaké společnosti chceme žít. Pokud neziskovky fungují jen díky veřejným grantům, jejich schopnost udržovat vládu odpovědnou je samozřejmě omezená. Pokud na druhou stranu fungují pouze z firemních peněz nemůžou zase kritizovat praktiky soukromého sektoru. Financování z různých zdrojů dává organizacím možnost konat svobodně a bránit základní společenské hodnoty, i když se je třeba vláda zrovna snaží umlčet nebo utlumit. 

Já osobně věřím, že individuální dárcovství je něco, čemu by se měl věnovat každý člověk. Někdy více, někdy méně, ale snažím se pravidelně přispívat už od střední školy. Podporovala jsem UNICEF, Člověka v tísni a momentálně třeba organizaci Maendeleo, která prostřednictvím mikropůjček podporuje farmáře na tanzánském venkově (více informací zde). Vybírám si organizace, které znám (ať už zprostředkovaně nebo z vlastní zkušenosti) a ve které mám důvěru. Všechny neziskovky mají informace o tom, jakým způsobem přispívat na svém webu. Další dárcovské výzvy lze najít třeba na portálu Darujme.