Matka a nic než matka?

Feministky a workoholičky prý zvládají mateřkou dovolenou hůř než ostatní ženy. Něco na tom asi bude. Na nějaké velké bilancování o mateřství je ještě brzy, z uplynulých sedmi měsíců doma mám ale spoustu pocitů, které si chci sepsat a pokud to někoho zajímá, tak je i sdílet. Jak už jsem totiž někde psala, mateřská je boj. A to boj nejen za co nejlepší životní start dítěte, ale i boj sama za sebe, za svoje zájmy, kariéru, sociální vztahy a v neposlední řadě taky fyzické a duševní zdraví...

Mateřství je pro mě zatím jízda plná překvapení a často i protichůdných emocí. Na jednu stranu prožívám jednoznačně nejšťastnější období v životě. Každý den se znovu a víc a víc zamilovávám a cítím, jak do sebe spolu s budováním rodiny a vlastního domova nové kousky životní skládačky logicky zapadají. Nic nechci víc, než udržet to všechno šťastně pohromadě a být dobrou mámou a partnerkou. Víc než kdy předtím jsem si ale zároveň vědomá sama sebe a toho, jak moc mi záleží na tom, abych se nevzdala a zůstala tím, kým jsem - člověkem se spoustou zájmů, kterého prostě nemůže ani krátkodobě definovat jenom starost o dítě a domácí práce. 

Co si budeme povídat, není každý den posvícení a někdy jsem taky tím, kým jsem nikdy být nechtěla - nevrlá ženská s flekem od příkrmu na triku, co si do pozdního odpoledne nestihla dát ani sprchu a s dítětem uvázaným v šátku se z povinnosti snaží uvařit k večeři nějakou klasiku bez chuti i nápadu. A právě v tyhle dny bych přes všechno to štěstí nejradši před všemi a vším utekla někam hodně daleko, nejlépe ke svému starému třicetiletému já, které mělo věci o dost pevněji ve svých rukou. 

Proč je pro holky s ambicemi, které mají děti později a potýkají se s narušením svého už zažitého životního stylu, mateřská dovolená větší výzvou, není až tak těžké pochopit. Životní styl zažije velký třesk, po kterém následuje buď nekonečný boj nebo frustrující mír. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá, a pár postřehů, které novou situaci ještě víc komplikují, i mě samotnou překvapilo: 

- Za každou akční ženou na mateřské stojí buď velmi spavé a klidné dítě nebo neméně akční a podporující partner a rodina. Je třeba si pravidelně říkat o pomoc a naučit se ji přijímat, což se mnohým ambicióznějším a doposud nezávislým ženám nejspíš snáze radí, než skutečně dělá. 

- Opravdová rovnoprávnost neexistuje. Chlap dítě nenakojí, tudíž ten, kdo přes půl roku nezažije víc než tři hodiny nepřerušovaného spánku, bude s největší pravděpodobností žena. Co hůř, díky hormonálnímu hurikánu o pomoc s dítětem ve skutečnosti prvních pár měsíců nejspíš ani moc nestojí. 

- To, co svět vnímá jako dovolenou, je ve skutečnosti ten nejtěžší kurz managementu, time-managementu, sebekontroly a sebepoznání. A to prosím obzvlášť pokud se někdo snaží žonglovat při mateřské práci, alespoň nějaké koníčky a udržet domácnost v chodu. Rodičovství člověka doslova svlíkne donaha a donutí si uvědomit, kým je v absolutním jádru.

- Zatímco ženě se s nástupem na mateřskou život převrátí naruby nevyhnutelně, muž je svým způsobem stále pánem svého času. V noci spí. Ve dne chodí do práce a může se v ní plně realizovat, nepřichází o sociální vazby a pokud v tom umí chodit, nemusí se vzdát ani svého volného času. Změna je přímo závislá na míře mužského salámismu, popř. ženské buzerace.

- Období těsně po porodu nemusí být nutně to nejnáročnější. Ženy, které jsou aktivní v těhotenství, mohou ještě chvíli ze setrvačnosti pokračovat v některých aktivitách, jako by se nic nestalo a realita mateřské dovolené na ně dolehne až později s ubývající energií a zvětšující se sociální izolací.  

- Na mateřské se člověku protřídí přátelé. Nejcennější zůstanou dvě skupiny - fellow matky, které mají čas přes den a bezdětní fellow workoholici, které ještě nepřestalo bavit jednostranné hladové hltání novinek z práce a normálního světa. 

- Mimino je láska a stává se automatickou prioritou. Nehledě na strádající mozkové buňky, které by nejradši co nejdřív plně naskočily zpátky do pracovního procesu, srdce říká jasně "nebuď kráva a necpi prcka do tý školky moc brzo, teď tě potřebuje nejvíc a takhle malej bude jenom jednou". 

A tak se budu dál snažit nebejt kráva, ale nenechat se tou mateřskou úplně semlít. Popravdě mě už tak takhle nová role baví mnohem víc, než jsem si myslela, že bude, a první úsměvy a žvatlání jsou prostě nejvíc ♥. Svých snů se ale vzdávat nehodlám, pořád chci dodělat školu, pilovat jazyky, hýbat se a pracovat v oboru, který miluju, nejen proto, abych se sama nezakrněla, ale i proto, že věřím, že mám pořád dost zkušeností, znalostí a motivace, abych věci posouvala a rozvíjela dál. Ty každodenní malé války mi za to všechno prostě stojí :)